Dvouleté dítě nemusí být pouze v náruči mámy

Okolo novely zákona, kterou se mění zákon č. 561/2004 Sb., se rozvinula v souvislosti s umisťováním dvouletých dětí do předškolních zařízení podivuhodná názorová pluralita.

Na jedné straně stojí zastánci této novely, na druhé odpůrci. Přesto se všichni shodneme, že diskuze má dvě roviny. Jednak jde o co nejkvalitnější rozvoj osobností malých dětí, jednak o možnost matek zapojit se dříve do práce nebo vzdělávání. Na základě petice „Dvouleté děti nepatří do školky, ale do náruče mámy“ proběhlo v Senátu veřejné slyšení. Již tento název je tendenční, jelikož implikuje, že matky by měly být s dětmi do jejich 3 let doma. Názor Pedagogické komory hodnotím jako seriózní řešení komplexní péče o dvouleté děti s tím, že při zrušení garance míst pro dvouleté děti v mateřských školách bude zavedena povinná garance míst pro všechny dvouleté děti v zařízení splňujícím podmínky pro péči o tyto děti. To je jádro věci, aby pro děti, jejichž rodina to potřebuje, takové místo bylo. Většina rodin si totiž nemůže najmout soukromou chůvu nebo platit nákladnou péči v soukromém zařízení.

Vhodná podoba předškolního zařízení?

O tom jak má vypadat předškolní zařízení pro dvouleté děti byla vedena řada debat. Je jasné, že v něm musí být menší počet dětí ve skupině, musí být uzpůsobené jejich potřebám, mít více pracovníků, ideálně 1 nepedagogického a 1 pedagogického. Dle mého názoru je však pedagogika i u těchto dětí již důležitá. Ze zahraničních zkušeností víme, že je také vhodné, aby dvouleté děti mohly chodit do předškolního zařízení i na kratší dobu, na dopoledne nebo na některé dny v týdnu. Úlohou matky a otce je zvážit, co je pro jejich dítě vhodné, aby rodinná situace byla harmonická. Aby bylo dítě šťastné, musí být šťastná i máma.

I vzdělávání dvouletých dětí je důležité

Pokud dojde ke změně novely v tom smyslu, že nastane povinnost umisťovat dvouleté děti do předškolních zařízení, podobných pojetí „jeslí“, může to být při správném průběhu a nastavení jedině přínosem. Nejen pro matky, které se mohou díky této možnosti vrátit ke svému pracovnímu nasazení, ale i pro děti, u nichž dochází mezi 2. až 5. rokem života k největšímu a nejzásadnějšímu rozvoji a utváření osobnosti. Je vědecky prokázáno, že pro rozvoj mozku, budoucích schopností a celoživotního uplatnění jedince v kolektivu je nejdůležitější velká různorodost podnětů, kterou lépe zajistíme právě střídáním rodinné a kolektivní péče a to již od dvou let! Já sama jsem již několikrát podávala nejen na půdě Senátu PČR, na jehož březnovém plénu v roce 2017 se tato novela projednávala, konkrétní vědecké důkazy o tom, že nejen péče chůvy, ale i vzdělávání dvouletých dětí je již v tomto věku důležité. Jedná se o významný přínos v oblasti rozvoje dětského mozku, který byl prokázán v mnoha vědeckých studiích jako velmi positivní, nikoliv kontraproduktivní. Z medicínského hlediska lze negativní dopad na kolektiv dobře reagujících dětí vyloučit. Pokud budou zajištěna vhodná zařízení, je nefér od odpůrců novely opakovaná kritika, z níž snad vůbec nejabsurdnější jsou tvrzení „o dnes kariéristických ambicích matek, či o citově zanedbaných či trpících dětech“. Pochopitelně jsou i děti, pro které kolektivní péče není vhodná, a jsou matky, které chtějí vychovávat často i více dětí, až do 5 let doma. 

Předškolní péče jako řešení rodinné situace  

Na závěr bych chtěla dodat, že je hezký pohled na milující matku, která se svému dítěti pečlivě věnuje v domácím prostředí. Ovšem pouze pokud jde o zdravé zázemí. Někdy se dítěti v domácím prostředí dostatečného zájmu nedostává a dnešní děti například nastupují do první třídy s vadami řeči, nedostatečnou informovaností, špatnou schopností začlenit se, či s neschopností zavázat si třeba jen tkaničku u boty. Tyto vady se pak často táhnou jako červená nit již po celý život. Umístění dvouletých dětí do předškolních zařízení může být výhodným řešením nejen pro matky samoživitelky, ale i pro matky, působící v perspektivních a vyvíjejících se profesích, jejichž kontinuitu může dlouhodobé přerušení ohrozit. Anebo se ženy rozhodnou mít pouze jedno dítě, v pozdním věku, anebo vůbec.